Ve Francouzském institutu v Praze byla předána Cena Jaroslava Seiferta, kterou každoročně uděluje Nadace Charty 77. Český nobelista byl spisovatelem širokého rejstříku: veršoval zpěvným i volným veršem, psal rozpustilé avantgardní texty, ale také citlivé osobní básně a vzpomínky. Letošní laureát, J. H. Krchovský, je básníkem z jiného těsta.
Na stropě hořčice a v ní je buřt / zmítám se v šílenství na podlaze / a je mi blaze, tolik blaze, / že už snad nemůže ani být hůř. Texty J. H. Krchovského jsou založeny na prožívání, a to místy až sebestředném, jako kdyby na světě nic jiného ani neexistovalo. Ale autor není žádný poeta doctus nebo dekadentní estét, svému vidění světa se vysmívá. Tento hlas kdysi Jiří Trávníček výstižně nazval chechtavým echem.
/CJS2026_Koten.jpg.aspx)
Krchovského lyrické gesto je deziluzivní, zároveň ale morbidně směšné. Nihilismus působí jako stylizace, ale maska je od počátků autorovy tvorby v undergroundu nošena důsledně, nikdy a před nikým nebyla sejmuta. Ještě jeden krátký úryvek, tentokrát z poslední dekády:
Záhrobní příběh, nebo „lidský“? / a co je pravda, a co lež?/ ať píšu, co chci, je to vždycky / jen variace na totéž.
Zatímco Seifert psal básně širokého rozpětí, Krchovský je, jak dokazuje čtyřverší z roku 2018, přiznaným monotematikem. Pro něj příznačný je také sevřený básnický tvar, rytmus a rým, vypointovaná zakončení. Vyjádření textem slouží spisovateli jako důkaz, že člověk přece jen existuje, že čelí nicotě.
Mluvíme-li v souvislosti s výstavbou autorových básní o ustáleném, pevném vzorci, pak si ještě dovolím dodat: Nejsem si jist, že stabilita představuje automatickou kvalitu. V mimoliterárním životě jistě ne, často totiž slouží jako alibi pro odmítání nového, jako obrana proti ochotě měnit pohodlný postoj. V umění je to jinak, stálost bývá příznakem stylu, který, jak víme např. od Célina, bývá často tím, co dává uměleckému dílu hodnotu. Básně Jiřího Háska, J. H. Krchovského jsou nezaměnitelné, staly se pevnou součástí české literatury a kultury. Také proto si souborné vydání autorova dosavadního díla,
Básně sebrané, právem vysloužilo letošní Cenu Jaroslava Seiferta.
Jiří Koten, porotce Ceny Jaroslava Seiferta (Foto:Milan Jaroš)