Laudatio na laureáta Ceny Jaroslava Seiferta za rok 2025 Petra Síse.
Petr Sís na předání Ceny Jaroslava Seiferta 2025. (Foto: Milan Jaroš)
Místo: Československá republika, Brno
Datum: 11. května 1949, středa
Jméno: Petr Sís
Petr Sís poprvé otevřel oči.
Ještě neměl ani ponětí, že až dospěje, a) stane se nejprestižnějším českým ilustrátorem, b) sedm let prožije v exilu a v roce 1988 se stane americkým občanem, c) získá
Cenu Hanse Christiana Andersena, tedy nobelovku za literaturu pro děti a mládež, d) bude spolupracovat na knize
Tři zlaté klíče s bývalou první dámou Spojených států Jacqueline Kennedyovou Onassisovou, e) bude mu vyčteno, že odešel z vlasti, slouží americkým chlebodárcům a vykresluje věci tendenčně, f) napíše na tři desítky knih a natočí přes dvě desítky animovaných filmů, g) a do rodné země už se nikdy natrvalo nevrátí.
To je parafráze začátku knihy
Strom života, kterou Petr Sís dokončí až o 54 let později v létě roku 2003 v New Yorku, a za kterou v následujícím roce získá zlatou medaili na Mezinárodním veletrhu dětské knihy v Boloni. Knihy, která vyjde ve více než 30 zemích světa a v některých se stane i učebnicí evoluční teorie. Pouze namísto Charlese Roberta Darwina, kterému je kniha věnována, vstupuje na scénu náš hrdina.
Předseda poroty Tomáš Kubíček předává Petru Sísovi Cenu Jaroslava Seiferta. (Foto: Milan Jaroš)
Ty tři desítky knih, které Petr Sís jednou napíše, budou mít dva zdroje inspirace a oba zakoření v dětství. Tím první zdrojem se stane svět Sísovy rodiny, v němž se bude odehrávat například dobrodružství jeho otce, jenž za pár let po Petrově narození odejde natočit dokumentární film do Číny a potká se v Tibetu s dalajlamou, ale o tom Petr ještě neví. Také nemá nejmenší tušení, že kostým Robinsona, který pro něj na školní maškarní připraví jeho maminka, talentovaná výtvarnice, mu způsobí nejenom celoživotní trauma, ale stane se inspirací pro jeho knížku o Robinsonovi, o němž se později dozví, že není nejvhodnější postavou pro dětskou knihu, protože tyranizoval svého věrného druha Pátka. A dětský svět zrodí i pozoruhodného průvodce Prahou,
Tři zlaté klíče, který bude adresován malé Madlence, dcerce, která se narodí až za 43 let ve Spojených státech amerických, a pro niž se otcova vlast vzdálí v místě i v čase.
Ta druhá skupina knih bude zaostřena na historické postavy, které ovlivní jeho pohled na svět. Spojí je téma dobrodružství. Ať už půjde o
dobrodružství poznání, jako tomu bude v případě Charlese Darwina a knihy
Strom života,
dobrodružství fantazie, což bude platit pro Antoine de Saint-Exupéryho, a tedy pro knihu
Pilot a malý princ,
dobrodružství talentu a vůle jako v případě Wolfganga Amadea Mozarta,
dobrodružství odvahy, což je slovo, které patří jak k Eskymo Welzlovi a ke knize
Podivuhodný příběh Eskymo Welzla, tak i k Nicolasi Wintonovi z knihy
Nicky a Věra, či třeba
dobrodružství zvídavosti, což spojí Galileo Galilea v knize
Hvězdný posel se všemi postavami Sísových knih.
Z toho je patrné, že Sísovy knihy budou trvale a důsledně vyrůstat z osobního prožitku, a stanou se důvěrnou zprávou o hodnotách, které pro něj budou důležité. Svými příběhy bude stavět svět, ve kterém bude chtít bydlet, myslet a jednat. A tento svět nesobecky nabídne i nám.
Je to vlastně svět, v němž se dějiny znovu stávají osobními. Petr Sís totiž svým jedinečným způsobem vrací člověka, či nezřídka človíčka, do dějin – nárokuje tam pro něj místo a zvýznamňuje ho. Dějiny v jeho pojetí jsou dějinami tvůrčích činů, vyžadujících imaginaci, odvahu a ochotu převzít odpovědnost. Spojení imaginace a kreativity jako synonym svobodného pohybu (ať už myšlenkového či fyzického) nárokuje pro jeho hrdiny sebevědomé místo v příbězích, které tvoří a kterými se tvoří dějiny. Ať už ty velké, nebo ty na dvorcích vnitrobloků. Platí to pro malého Robinsona z pražského činžáku i pro Mozarta, stejně tak jako pro drsného polárníka Welzla. A ne náhodou i příběh tohoto drsného muže směřuje k humanistické pointě, která je jednou z klíčových, nelhostejných a nesamozřejmých stavebních kamenů Sísových světů.
Tomáš Kubíček čte laudatio. (Foto: Milan Jaroš)
Ano, Sísovy příběhy jsou edukativní, tedy výchovné, ale nejsou ideologické. Za obojí mu budiž dík. Pro Petra Síse totiž jeho čtenář nikdy nebude méně, než partner tvořivého a myšlenkového dialogu. K tomu napomůže významová zkratka v podobě slovního doprovodu příběhů, která bude poutat pozornost, ale nebude uzavírat, a vztahová komplexnost a narativní složitost jeho kreseb.
Neposednost Sísova pohledu způsobuje, že se pro něj stávají zdrojem vyprávění vědecké vynálezy, prastaré mýty, osobní vzpomínky i dějinné události, což se odráží i v soustředěné těkavosti při používání výtvarných a narativních technik, takže někdy volí tužku, jindy akvarel, pero i štětec... Multižánrově kombinuje mapy, deníky, korespondenci, fotografie. Pracuje s fascinují perspektivou, která snoubí nadhled s detailním vhledem. Jako bychom se jeho očima dívali na svět z ptačí perspektivy, která má schopnost rozpoznat i drobné mihnutí v trávě, ale nikoliv jako jednotlivost, ale jako součást celku. Jeho kresby jsou mimořádně podrobné, ale nikdy nejsou doslovné.
Co je ale důležité: Knihy Petra Síse jsou argumentem etického postoje ke světu. Za jeho výtvarnými příběhy trvale cítíme pevnou, a přitom křehkou axiologickou síť, o níž se opírají rozhodnutí jeho hrdinů. Tou nejdůležitější hodnotou v této síti je svoboda. Svoboda myšlení, jednání, pohybu, vztahu, rozhodnutí... I proto je základem příběhů hrdinů Petra Síse prostor světa bez hranic. A když se v něm objeví zeď, pak jen proto, aby potvrdila tuto určující podmínku tvořivého lidského života.
Ale zpátky do 11. května 1949. Petr Sís otevírá oči a křikem se hlásí o pozornost a o všechen ten čas, který leží před ním. A i kdyby si mohl v tuto chvíli objevené přítomnosti něco uvědomovat, nad rámec toho, že má hlad, že je kolem spousta povykujících hlasů a doráží na něj ještě nevidoucíma očima všeprostupující světlo, tak by neměl ani zdání o tom, že se základním časem jeho knih ve skutečnosti stane minulost. Bude se do ní vracet, aby zajistil naši paměť stejně jako i paměť své rodiny vědomím kontinuity. A bude to minulost osobní i společenská. Madlenčin vytržený zub i eskymácké báje šeptané Eskymo Welzlovi, červená krabička na tátově psacím stole i ruské tanky v labyrintu světa a ráji srdce. Jednou totiž přijde na něco důležitého: Že základním stavebním kamenem všech budoucích světů je právě paměť. V knize Zeď o tom napíše: „Zeď, která rozdělovala dlouhá léta Berlín i celou Evropu, je naštěstí už jen vzpomínkou. Ale některé vzpomínky je třeba uchovávat jako zprávu o minulosti. Jako varování budoucnosti. Přestože jedna zeď padla, jiné zůstávají a další vznikají po celém světě. V Izraeli, v Koreji nebo na mexické hranici. Zdi symbolické, ideologické i skutečné. Zdi strachu, nesvobody a podezírání. Zdi, bez nichž náš život mohl být svobodnější a šťastnější…“
Jednoduše řečeno: Sísovy výpravy k lidským situacím jsou výsledkem obrovské imaginace i jejím zdrojem. Svědectvím o potřebě pohledu, pro nějž svět je stále ještě místem zázraků, i místem, kde by nesmyslné věci měly být označovány jako nesmyslné a absurdní jako absurdní. V Sísových složitých světech je to nakonec takto jednoduché.
Ale ještě stále je středa 11. května 1949 a Petr Sís nemá ani zdání o tom, že se stane jedním z nejvýznamnějších českých velvyslanců. Jednou se přizná, že mu po roce 1990 nabídnou místa ministrů a velvyslanců, a že odmítne. A já ani netuším, že budu jednou rád, za toto odmítnutí, a nejenom proto, že díky knihám Petra Síse budu moci svým vlastním dětem mnohem jednodušeji vysvětlit některé věci, které se budou týkat zase mého života a mé historické zkušenosti. Když se totiž pozorně podíváte na knihy Petra Síse, zjistíte, že velká část je jich založena v české zkušenosti a v české historii. Ta malá země kdesi uprostřed Evropy, a tedy na periferii světa, se tak dostává před oči čtenářů bezpočtu jazyků, a ukazuje se, že jsme součástí stejné historické, kulturní a hodnotové zkušenosti. A toho by Petr Sís nemohl dosáhnout, kdyby se stal velvyslancem v jedné jediné zemi, bez ohledu na její velikost.
Cena Jaroslava Seiferta, kterou uděluje Nadace Charty 77, je přiznávána význačnému literárnímu dílu. Tato význačnost se může odehrávat na rovině estetiky i poetiky, na rovině myšlenky i ostrosti vidění. Tušíme však, že k ní patří ještě něco dalšího, co ji odlišuje od ostatních literárních ocenění: jakýsi soubor hodnot, které stály u zrodu myšlenky Charty 77. Jejich společným jmenovatelem je hodnota svobody, s důrazem na lidskou individualitu i identitu. A právě tato hodnota se jednou stane úhelným kamenem příběhů knih Petra Síse i jejich imaginace. A bude to také tento důvod, který rozhodne, že kdesi ve vzdálené budoucnosti o 76 let později od okamžiku, kdy poprvé otevřel oči, Petr Sís v jednom pozdně letním pražském podvečeru převezme Cenu Jaroslava Seiferta.
Tomáš Kubíček, předseda poroty Ceny Jaroslava Seiferta
23. září 2025